Rozteč kramlí
TeoriePo pátečním pracovním výstupu na komín s kramlemi 45 cm od sebe a následné debatě o obecně optimální rozteči bilighorze jsem se o tom pokusil analyticky a komplexně zauvažovat. Určitě vymýšlím vymyšlené, potom kvalita kořby nesouvisí s pohodlností, navíc může být každému pohodlné něco jiného a nakonec se někdy přehmatávají i překračují dvě kramle, ale proč se nepodělit o názory, když patrně bude potřeba nějakou rozteč doporučit pro biligrohzi novou.
Styl lezby bych základně rozdělil na "rozvážný" a "dynamický". Dynamický pohyb je natolik individuální a podléhající tolika souvislostem, že by jeho analyzování asi nevedlo ke specifickým výsledkům. Při lezení "rozvážném" lze pohyb definovat jako posloupnost přešlapu nohy, přehmatu ruky a následném zvednutí se na té pokrčené noze. Pohodlnost je tak daná v první řadě výškou kramlí, které jsou v operačním rozmezí rukou. Při kroku o jednu kramli vzhůru tak vzniká tzv. „spád výšky úchopu při vzestupném kroku“ který je tvořen výškou držení horní ruky před krokem a po něm.
Při výchozím definování souvisejících antropometrických údajů pro průměrně vysokého člověka, tedy 165 – 180 cm, bylo stanoveno, že vzhledem k těžišti není moc příjemné držet se níže než 130 - 140 cm vysoko a zároveň přehmatávat rukou výše než 200 - 210cm. Jako limitní výška pro dosah ruky bylo počítáno s výškou 225 cm.
Graficky pak byly vyvozeny tyto závěry:
1. Kramle o husté rozteči, cca do 28 cm, umožňují vlastně několik možných hodnot „spádu výšky úchopu“. Lezba může být velmi pohodlná i pro osoby menšího vzrůstu. Nevýhodou je velký počet kroků.
2. Jako optimální rozteč kramlí bylo vyhodnoceno 31 – 33 cm, což odpovídá i stavařskému výpočtu profilu schodišťového stupně, který vychází z průměrné délky horizontálního lidského kroku, tedy 63 cm. Žebřík lze uvažovat jako schod o nulové šířce, tím pádem by jeho výška vyšla 31,5 cm. Při této rozteči má lezec v ideální operační úrovni rukou k dispozici 3 kramle. Tedy drží se horní rukou ve výšce očí, spodní rukou nad hrudníkem a přehmatává do výšky 200cm.
3. Jako další pohodlná rozteč se jeví 38 – 40 cm. Lezec se drží ve výšce obličeje a přehmatává opět do dvou metrů. Při kroku se sice spodní ruka dostává pod úroveň příjemného držení, ale to nevadí.
4. Rozteč nad 40cm začíná být čím dál víc nepříjemná až k velmi nepohodlným 43 – 45cm. Lezec se drží horní rukou ve výšce postavy, spodní se drží před klíčními kostmi a přehmatává až do 225cm, kam je nutno se nepříjemně natahovat.
5. V těchto větších roztečích by tedy mělo být přijatelnější 48 – 50 cm, kdy lezec přehmátne do dvou metrů a při kroku se úchop dostává do úrovně brady.
6. V maxi roztečích lze ještě považovat za světlo ve tmě 65 – 67 cm a snad ještě 100 – 105 cm. Pokud už nelze dosáhnout na druhou kramli od té, na které se stojí, je možnost stoupání vzhůru bez pomůcek maximálně minimalizována.
 |
 |
Honza: to je fascinující výzkum, já myslím, že to je něco zcela nového a že to tu teda ještě určitě nebylo. Ovšem, možná by to chtělo lepší vysvětlení, jelikož já to tedy naprosto nechápu, ty grafy a tak.
Co chápu je, že při malé rozteči má člověk mnoho možností, jak si ošéfovat polohu a kroky, je tam jaksi více různých módů výškrabu. Kdežto při velké rozteči kramlí je lezci vnucena určitá "poloha", či přesněji posloupnost poloh. Ale nerozumím tomu, proč např. rozteč 44 by měla být méně pohodlná, než rozteč 49. Já myslím, že při těchto obrroztečích je každej centimetr dobrej, aby si člověk nenasral do kalhot. Světlo ve tmě v podobě rozteče 103 cm bych teda zažít nechtěl, ale i tak musím uznat, že to bude určitě pohodlnější, než graf uzavírajících 112,5.
PA: Tobě to nestačilo?
Souhlasím! Ano, je to tak, zkuste si vylézt nějakou modernu a potom třeba Olejnu.
U velke roztece bych jeste upozornil na aspekt spise technicky nez lezebni. Malla roztec umoznuje snaze prekonat kriticka mista (uvolnena kramle, previs atd). Pri rozteci pul metru je viklajici se kramle skoro fatalni zalezitost.
