Běžkoprekio 2019

  Akce a cesty

S Bouřkou si občas (pravda, mírně řečeno alibisticky) posteskneme, jak blog skomírá a jak už dlouho nikdo nic nenapsal a jak to bylo pěkný, když z každý větší akce byl blog a jak tohle a tamto...Nu, ale když nám letos lezba začíná zase hezky ožívat (snad to není jen můj pocit), co i ten blog zkusit oživit? Za formulace úřednicky zdegenerovaného projevu se případně omlouvám, každopádně si myslím, že akce jako letošní běžkoprekio si blog zaslouží, nechť tedy řádky a hlavně fotky promlouvají a přenesou nás i vás zpět do únorových dní na Šumavu.

Před sedmi lety, v dobách, kdy někteří dnešní otcové či kapelníci byli začínajícími vysokoškoláky, úředníci nezaměstnanými všudybýlskými flákači a geodetští stavitelé domů pouze geodety, se poprvé severní divize potkala s tehdejší BrDi na Vysočině na běžkách. A tak se to povedlo, že se od té doby potkáváme v únoru pořád. Jen už to není na Vysočině, protože jsme se tam poslední roky ne a ne potkat se sněhem. Trochu jsme se rozrostli, a to nejen o další komínáře, ale i o děti a pupky, ale zkrátka se potkáváme pořád.

Přesunem na Šumavu, ke kterému došlo loni, se naše skupina rozštěpila na běžkaře a sněžničáře. Přestože pisatel blogu svým klopotným stylem na běžkách může působit podobně neohrabaně jako člověk pohybující se na sněžnicích, bude blog pouze pohledem běžkaře. Snad to však moc nevadí a za sněžničnou skupinu budou hovořit fotky, obzvláště v poslední den akce velmi výmluvně...

Péťa Hladík letos zajistil ubytování v Prášilech, konkrétně v chatě KČT, která se nakonec ukázala být velkou výhrou a zejména několikachodové večeře formou švédských stolů mají někteří zapsaní nejen u žaludku, ale i u srdíčka. Cestovali jsme sem rozličně. Skupina, která měla obývat "klidný, spací a téměř nealkoholický" pokoj a jejíž jsem byl součástí, cestovala z Prahy a po cestě jsme se zastavili na kořbě MTT 90 Mlékárna, Klatovy. Výstup se nesl v uvolněném duchu už od chvíle, když se Béďa pokusil přelézt branku, která se s ním při přelézání poněkud otevřela a odhalila nám volný přístup. Pokořil s námi i Mc, pro kterého tato akce byla zmrtvýchvstáním po mnoha směrech. Radost ze společného pokoření jen mírně kalil Čendův žebříček zapomenutý pod komínem, ale doufali jsme v úspěšnou nedělní dohru při cestě zpět.

Na chatě se přímky z Brna, Jičína, Plzně a Prahy potkaly po osmé večerní a z plné sestavy chyběla pouze rodinka Mixojc, která měla dorazit až v pátek. Večer plynul v družné radosti, přeci jen se někteří z nás neviděli i dva roky, avšak hvězdou byl nepochybně Mek, který stíhal přepojovat vagonky se Štěpíkem, skládat puzzle i přepít tento večer Bouřku. Sled událostí tomu nakonec i díky tomu chtěl tak, že "spící pokoj" dnes uzavíral lokál a zalehl společně, v chrápající sounáležitosti.

Páteční ráno bylo uplakané, ne však z bolehlavu, ale ze slz padajících z nebe. Snídaně, která šlapala svým velikášstvím na paty večeři, nás však naladila tolik, že pár kapek nemohlo odradit sněžničnou ani běžkařskou grupu. Sněžníčáři se vydali pod velením šumavského principála Bouřky dobýt několik tisícovek, na které se chvílemi i stoupá, běžkaři pak poprvé okusili, jak krásně to jede po sněhu, na který už hezkých pár týdnů nic nepřipadlo. No, popravdě to dnes ještě šlo a dokonce jsme ani v každém kopečku nesundavali běžky, ale dřina to byla. Přesto jsme atmosféru zaniklých osad Hůrka či Gsenget a zapadaného jezera Laka nasáli naplno. Běžkařská skupina dorazila do základního tábora před sněžničnou a ve vidině večeře snědené přijedouvším autobusem plným bandy vyschlých, avšak jistojistě hladových sportovců pokročilejšího věku, bezpáteřně nevyčkala na sněžničáře na společnou kořbu hranolu v Železné Rudě. Ta se tak neodehrála v plném počtu a možná i proto se v neděli trochu karta obrátila a bezpáteřní běžkaři byli potrestáni...

Příprava na start běžkařské skupiny mezi kapkami deště Příprava shora Připraven je i nejmenší Zdánlivá ladnost Skutečná ladnost
Píle a nasazení Skluz a spuch První vandr zážitky u vrcholku Slunečná (996m) Klostermannovsky zádumčivé Laka
Zde již opravdu byly potřeba Říčka Křemelná čeká na smočitele A ten přichází a náramně si užívá! Sněhu nebylo málo Chmurno je na horách...
...Šumavan na vrcholu, nucen je být Krásní lidé I Krásní lidé II Železnorudské výhledy Největší komínář univerza

V pátek večer dojeli očekávaní Mixovci, z nichž jako poslední dobou obvykle, byla nejživější Berta. Dalo by se říci, že kromě vypitých Platanů byla jedinou osobou schopnout překonat v živosti Meka. Aspoň tedy prozatím.... Večeře nakonec zbyla na všechny a nechť zvedne ruku ten, kdo si nešel přidat.

Sobota byla jediným dnem, kdy obě skupiny podnikly výlet se společným cílem, a sice na rozhlednu na Poledníku. Vizuálně to byl den malovaný, ale většina osob stojících ten den na běžkách to tak růžově přeci jen neviděla. Blahodárný všelék na starý sníh zvaný klistr pozbyl své léčivosti po několika stech metrech a moudrému člověku nezbylo než bafnout lyže a každý kopeček si hezky vyšlapat po svých a svými kročejemi předcházet ty, který svůj boj s namrzlým firnem ještě nevzdali. Odměna za toto však přeci jen následovala, a to hned v několika fázích. První byl rovinkový dojezd na Poledník v perfektní stopě, na který si Béďa statečně převzal od Honzy boudičku se Štěpánem. Druhá, nečekaná odměna, nastala po příchodu sněžničné skupiny a Bouřkově rozjařené otázce: "Tak co tomu, Marťo říkáš???" Můj výraz by v tu chvíli šel označit za mírně přitroublý, jelikož jsem neměl ponětí, na co se císař táže. "No na Alpy přece!!" Jestliže byl předchozí výraz mírně přitroublý, tak tento už byl zcela dementní. Až v tuto chvíli jsem totiž zjistil, že Alp zvedajících se na jižním obzoru, po jejichž spatření ze Šumavy bažím už mnoho let, bych si sám nakonec ani nevšimnul. Kdybychom nečekali na druhou skupinu, zřejmě bychom klidně odešli a večer pak hledali vytrhané vlasy na podlaze. Ale jo, Alpy tam byly a plzeňský císař za chvíli již poskytoval místopisný přehled vzdálených vršků nejen našemu osazenstvu na Poledníku, a tak mohlo touhou po dálkách slzet mnoho očí nás - obyvatel země, co skalnatými hory moc neoplývá...Třetí odměna přišla brzy posléze. Mnohakilometrový sjezd sice čítal pár pádů, slalom mezi bláznivými vodičkami polárních psů, ale jako celek zahojil všechny rány, na které klistr předtím nestačil.

Tečkou večera se pak stala konečně ona společná kořba všech účastníků, a to na samotným kapitánem přejmenovaném Hotelu Segedín v Železné Rudě. I přes náznak voyeurství jsme odhaleni nebyli a mohli se tak i přes obavu pana hospodského, který měl uši všude ("Když vás na tom komíně chytnou, kdo pak zaplatí??") vydat vstříc poslednímu chatovému večeru, a to již i s postarší mladou nadějnou kandidátkou Janou, která doplnila naše řady.

Krásní lidé III Elegantní Bohu a Bedřich bručoun Mc jako kytarista nás oblažoval celý večer Krásní lidé IV Pokus o mázu
Pokus o chůzi Nedotknuto... Jehličnany na břehu jezera Prášilské jezero shora Cestou necestou, stromem nestromem
II. III. Monstrum na dosah Chvíle užívací rovinky Již kousek pod vrcholem Poledníku
Čeněk leží vstříc své další tisícovce První setkání s Alpami se blíží... Běžkaři na leháru Císař vysvětluje a ukazuje Néé, tohle nejsou Alpy
Fakt jsou vidět??? Tys je fakt neviděl?? Jasně, že jsou Jo tááááámhle Ovšem na fotku byly příliš v oparu, tak alespoň místní rozhledy
Srdce Šumavy s oblou Mokrůvkou a špičatým Luzným (1373m) Sestup po pláních

Neděle bývá většinou už dnem dojezdovým, avšak pro dnešek ještě čekaly mnohé zážitky. Sněžničná a běžkařská skupina se naposled rozdělily a právě tak se dnes rozdělily i jejich zážitky. Běžkaři, snad potrestáni za svou páteční bezpáteřnost, prožili své finální martyrium na podkluzujících lyžích, zatímco sněžničníci vystoupali na Ždánidla, odkud...viz foto.....Snad bych jen dodal, že Bouřkovo tvrzení, že mohou pozorovat lyžaře na Dachsteinu vskutku nebylo příliš vzdálené od pravdy. Pro běžkaře však byly výhledové cíle vzdálené, a tak i pro nás zůstaly jen fotky. Aspoň malou náplastí se pak pro osazenstvo pražského vozu při zpáteční cestě stal nejen znovunalezený Čendův žebříček (celý víkend odpočíval na tom samém místě a ani v blízkosti bourající dělníci z Doněcké oblasti si ho nevšimli), ale i denní kořba cihelny v Klatovech, onoho komínu s ochozem, vůči kterému je dmychadlo ve výšce barového pultu. Tak tedy připíjíme na Alpy a na....příští rok znovu v Prášilech:-)

Za foto díky Bouřkovi, Lence, Čendovi a Béďovi

Sjezd po pláních Hřebenovkování Přes den Berta i spí Zatímco Štěpík se již na příští rok pomalu připravuje
Výstupovka k Hotelu Segedín, komín v záblesku Čendova blesku není vidět, to podstatné vidět je Poslední posezení Peťa Hladík bejbysitr Přijela Holi aneb Krásní lidé V Sněžníci stoupají na Ždánidla
A dálavy se již rýsují... Radost z výhledů je patrná Někdo to má však na salámu Se čtyřmi dámami na vrcholu A tak tedy ty výhledy ... masiv Dachsteinu (2995m)
Viděl jsem Alpy ze Šumavy už nesčetněkrát, ale takhle tedy ještě ne... Přes 230km vzdálený hřeben Karwendel Gebirge, za kterým je už Innsbruck Co bylo vidět hůř, to bylo už opravdu hodně daleko... Masiv Hochkönigu (2941m) Relativně blízké vrcholky, Wiesbachhorn bohužel částečně v mraku, Grossglockner byl v mracích úplně
I na opačnou stranu to stálo za to Krušné hory s dominujícím Klínovcem A dokonce i Milešovka, 166km! V krásné společnosti na sestupu ze Ždánidel Aspoň něco i z běžkařké party...Tady už bylo dobře, odtud už jsme i na běžkách jeli
Postání u baru Klatovské dominanty A konečný cíl je již jasný...

Debata
12.3.2019 18:29:52 Lenka
Parádní blog! Díky, Brejkí.. Úřednicky zdegenerovaný projev jsi odhodil hned v začátcích, tahle próza je tvoje klasa, pobavila jsem se :)
13.3.2019 10:42:53 MV
Ano, výborně. A těším se na krkonošské pokračování!
13.3.2019 13:58:23 rene
Já bych měl výtku jen ke komentáři fotografie č.10. V hlavě se mi ihned promítl obraz zádumčivého pána na sklenici a dostal jsem žízeň.
13.3.2019 16:42:55 Bourka
Žížeň je běžným souputníkem našich mrzkých životů a je třeba ji pravidelně hasit. Has ji tedy.
14.3.2019 08:52:03 MV
Při této příležitosti nelze nevzpomenout na skvělé akce na Floře s opičí dráhou, svítícími hroby atd., a na povýstupové posezení u iontových nápojů v Infinity Baru.
14.3.2019 16:11:07 Vojti
Fotky parádní, ten Wiesbachhorn a Grossvenediger, bych teda asi z takový dálky nepoznal. Jen u fota z Watzmannem si dovolím tvrdit, že to vlevo od Watzmannu s popisem "Breithorn", je Kleiner Watzmann (Watzmannfrau, 2307 m) a špičičky mezi tím Watzmannkinder. Ty jsou velmi typické.
14.3.2019 17:19:09 Bourka
Ba ba, bude to Kl. Watzmann, dík.
8.9.2019 15:14:42 Dalik_Vrtule_muz
Reakce na prekiošumavaběžkoblog Brejkí+Bouřka, který jsem si konečně prohlédl:

Jste fakt hovada s těmi alpskými fotkami, to muselo dát v malování dost práce.
<< 1 >>