Ideoprojev 2016

Vážené komínářky a komínáři,

rok 2015 je za námi a každoroční porce nenávisti v podobě tradičního ideologického novoročního projevu Vás právě teď čeká.

Dá-li se říci, že lidem jako živočišnému druhu nebývale často hrabe, v podivných profesních či zájmových sdruženích, jako je to naše, to platí mnohonásobně. Kromě tradičních jedinců, kterým straší ve věži jaksi permanentně, tu máme osoby, jejichž bizarní duševní veletoče vystrčí svou kouzelnou hlavu jen čas od času - i tak se nám v tomto oboru dostává nebývale vysoké kvality a výživnosti. Za všechny si připomeňme třeštění Plzeňské divize, jejíž straničtí a vládní představitelé striktně žádali, aby veškeré výstupy na komíny podléhaly diviznímu prošetření, schválení, kontrole a regulaci. Rozkošné - v této souvislosti odkazuji na materiály abstinenčních spolků, protialkoholních léčeben a detoxikačních zařízení, přičemž studium si lze prohloubit například svěžími a poutavými články o pojmu paranoia, jichž je dnes plný internet.

Tradičně vysoký standard opět prokázalo slovutné kolegium adminů ve svém "legračním" blogu o placené KODĚ. Zde bych k rozšíření povědomosti o jevech, s nimiž se setkáváme (kromě již uváděných pramenů ke studiu), doporučil obecné pozornosti pojmy jako závady a poruchy sebehodnocení, titanismus, megalomanie, narcismus, komplex méněcennosti a rozličné bludy. Pokud se některá jména v těchto kauzách opakují, vězte, že to je dozajista jen taková náhoda…

Ale to už je kolorit našeho milého Svazu českých komínářů, tak to máme rádi a kdyby se podobné věci neděly, nejspíš bychom si je museli vymyslet.

Zase ale pár věcí se podařilo a věhlas byndecismu a prekiontrie v uplynulém roce zaznamenal strmý vzestup. Je toho hodně a mezi všemi úspěchy je třeba uvést první legální výstup na nejvyšší dymnik Evropy ve slovinském Trbovlje. Nezbývá než poděkovat všem iniciátorům, organizátorům i účastníkům podujetí, zvláště Túvymu, jenž nade vším čněl co koordinátor generální, a v neposlední řadě i souhře šťastných náhod, provázejících zrod akce, jako například že se sešli v hospodě ti správní lidé, že v okolí Trbovlje došlo uhlí nebo že pan ředitel elektrárny taky chtěl nahoru a sám nesměl.

Dalším v řadě úspěchů vedoucích k větší slávě našich snažení je nesporně dvojice publikací Komínové vodojemy, jíž letos doktor prekiontrie Danny Vonka doplnil svou knižní řadu s podobnou tématikou. Zrod knihy navíc doprovázela výstava "Tovární komíny s vodojemy - současnost a budoucnost" ve spřáteleném lobečském pivovaru.

Čemu bych se rád věnoval obšírněji, jsou mediální odezvy Svazu českých komínářů, které v poslední době nabraly vyšší četnost i obrátky. Pravděpodobně za to může letošní nebývale krutá okurková sezóna, která donutila novináře, rozhlasáky, televizáky a jiné obludky, aby sáhli až na samé dno společnosti a snažili se o nás něco uveřejnit. Odmysleme fakt, že žurnalisté čím dál častěji neumějí složit větu, o pravopisu nemluvě, televizní tvůrci s námi nic nepořídí, protože obrazově atraktivní nejsme a výstup přenášený rozhlasem je jako malovat hudbu. Je zřejmé, že i na tak autistickou činnost, jako je ta naše, začala být uplatňována typická mediální manipulace. Redaktor od stolu vymyslí, co jsme za lidi, co si myslíme, co znamenají šprušle na našich žebřících hodnot, čemu nebo komu jsme podobní, koho kopírujeme, co přesně máme říkat, a to nezávisle na našich skutečných pohnutkách a názorech. Pokud nám to moc nejde nebo nechceme přijmout jejich hru, snaží se nás natlačit do svého konceptu silou. Jsou přece z médií, a kdo není v médiích, jako by nebyl.

A právě tu se zjevuje zásadní otázka. Nechci význam mediální prezentace podceňovat; je to jistě příjemné a nejednomu před kamerou nebo mikrofonem viditelně povyroste ego i jiné orgány, ale přes všechny výhonky do industriálních architektur, technologií, historie, ochranářství nebo turismu je naším hlavním tématem a zájmem lézt na komíny. A to není činnost, která bez přítomnosti médií chřadne; dá se říci naopak.

Připadá mi, že prekiontrii nemůže být dobře v populárním televizním pořadu pro nejširší masy, někde mezi dokumentem o medailérství na Jablonecku a brilantní reportáží o režírování zvířecích herců. Jakkoliv se bráním novoročním předsevzetím, přesto bych sobě i všem, kteří dostanou příležitost veřejně prezentovat naší činnost, několik takových předsevzetí vřele doporučil.

Je dobré si rozmyslet, komu a za jakým účelem poskytujeme rozhovor nebo reportáž, do jakého kontextu bude naše vystoupení začleněno. Hlídat si svobodu vyjádření a nenechat se zglajchšaltovat. Poskytovat nezkreslený a cenzurou i sebecenzurou nevyhlazený obraz prekiontrie a nedat se natlačit do formátu příslušného pořadu nebo rubriky. Je třeba mít neustále na paměti, že zástupci médií chtějí naši smrt, nejlépe v přímém přenosu, a jsou ochotni pro to mnoho udělat.

Bránit se bulvarizaci, vulgarizaci a cimrmanizaci komínářství. V případě, že bychom byli tlačeni, kam nechceme, nebo při shledání, že pan redaktor (redaktorka) je blb, stopnout to a zkusit si to vyjasnit. Nebát se zeptat, umět se vzepřít, neváhat změnit směr rozhovoru. Pokud to nepůjde, sebrat se a jít pryč.

Usilovat o autorizaci konečného produktu, i když toto bych nepřeceňoval, protože má-li mediální tvůrce materiál, věc zveřejní navzdory sebekonstruktivnějším připomínkám svých obětí.

Uvědomovat si, že jsme navzdory obecnému lidovému pohledu na naše konání dospělí lidé a autonomní osobnosti zodpovědné za své činy. Co děláme, děláme při plném vědomí a rádi. Je od podstaty zřejmé, že naše místo je mnohem blíž undergroundu než mainstreamu a těžko zapadáme do současných představ široké veřejnosti o privátních volnočasových aktivitách. Jsme často špinaví a nezřídka smrdíme. Lezeme do prostředí, které je většinou špinavé a smrdí. Činíme tak dobrovolně a líbí se nám to.

Přeji všem řádně olezlý a páchnoucí rok 2016 a nezapomeňte se držet.